S velkým rozhořčením a zklamáním přijali občané Skřipova i Hrabství zprávu o postoji západních mocností k základním zájmům Československa a o tom, že vláda uznala potupný mnichovský diktát. Požadavek hitlerovského Německa na odstoupení pohraničních oblastí republiky, zejména té části území s převahou českého obyvatelstva, pokládali naši čeští občané za nehorázný, nespravedlivý a protiprávní. Nikdo z nich nechtěl věřit, že německý zaboř postihne také naše obce. Avšak skutečnost byla jiná. Příchod německého vojska do Skřipova v neděli 9. října 1938 ve 12.30 hod. zapůsobil na české obyvatele drtivě a byl přijat s bezmocným hněvem a nevýslovným smutkem. Skřipov, Hrabství i Jakubčovice, podobně jako další české obce tehdejšího bíloveckého okresu, se staly součástí tzv. Sudetenlandu.
K prvním činům německých okupantů ve Skřipově patřilo rozpuštění dosavadní české obecní správy a všech českých organizací a spolků. Dosavadní starosta obce Maxmilián Binar byl zbaven starostenského úřadu a na jeho místo byl dosazen Němec Kurt Janík, statkář z osady Požaha. Obecni zastupitelstvo bylo rozpuštěno a nahrazeno radou, jejímiž členy kromě místních Němců byli jmenováni jen dva čeští občané. Na četnickou stanici, k překvapení všech občanů, nastoupil vrchní strážmistr Kapoun, který již dříve sloužil ve Skřipově jako československý četník, ale ještě před mnichovskými událostmi dezertoval a přešel do Německa. Nyní se přišel podílet na uskutečňování "nového pořádku", kterému se zřejmě naučil v nacistickém Německu. Na místo vedoucího pošty Emilie Binarové, která byla penzionována, nastoupil Němec Hugo Kraus.
Také občané v Hrabství, ryze české vesnice, těžce prožívali první chvíle německé okupace. Dodnes pamětníci vzpomínají, jak nacističtí ordneři se zbrani v ruce nutili tehdejšího starostu Františka Bohdálka k vyvěšení praporů s hákovými kříži. Přitom žádného takového praporu v obci nebylo.
Ihned po obsazení byla zlikvidována česká menšinová měšťanská škola na Požaze, k personálním změnám došlo i na obecné škole ve Skřipově.
Noví mocipáni brzy ukázali, jakými způsoby budou zasahovat vůči těm, kteří nebudou jejich moc akceptovat. Hned v prvních dnech okupace zatkli a uvěznili 12 českých chlapců ze Skřipova, kteří se již v květnu 1938, tedy ještě za trvání Československa, rozhodně postavili proti provokaci větší skupiny henleinovské mládeže, jež tehdy projížděla Skřipovem a vykřikovala provokační německá hesla a zpívala německé písně. Nyní pro okupanty nastala doba odvety; až po několikadenním věznění v Opavě byli mládenci s výstrahou propuštěni.
Aby nacističtí okupanti mohli před mezinárodní veřejností tvrdit, že i Češi v zabraném území si přáli německý zaboř, zorganizovali na 4. prosince 1938 tzv. doplňovací volby do říšského sněmu. Nebyli si však jisti loajalitou místního obyvatelstva, proto se snažili zajistit pozitivní výsledky organizačně. Volební komisi • tvořili výlučně Němci, volební lístek měli voliči obdržet až ve volební místnosti. Místní Němci dostávali bílé a Češi zelené hlasovací lístky. Na těchto zelených volebních lístcích se měli voliči vyjádřit, zda chtějí být zákonnými občany nového státu a svědomitě plnit povinnosti z toho vyplývající a zda hlasují pro jména A. Hitler, K. Henlein a K. H. Frank. Vlastní tzv. volba spočívala v úpravě hlasovacího lístku škrtnutím buď většího nebo menšího kroužku s "Ja" nebo "Nein".
Své demokratické smýšlení a skutečný postoj k těmto "volbám" prokázali naši občané velmi výrazně. Jedna s tehdejších událostí byla úsměvná. V obci se znenadání objevil velký plakát a na něm byli nakresleni nejvyšší představitelé tehdejšího Německa, Itálie a Japonska, které držel na oprati čs. generál Jan Syrový a vedle toho byl nápis: "Pasol Jano tri voly". Druhá událost byla velmi závažná. Na návsi se v den voleb srotil velký počet protestujících občanů, kteří se domáhali toho, aby ve volební komisi byli zastoupeni i čeští občané. Proti demonstrantům zasáhli němečtí četníci, kteří sem byli dopraveni zřejmě z Bílovce a zatkli stolaře Jana Stoklasu, jeho syna Aloise i manželku Boženu Stoklasovou. Všichni byli 14 dní vězněni v Bílovci, Jan Stoklasa pak ještě další týden v Opavě. Zatčena byla také Hedvika Balnarová, která se demonstrace přímo nezúčastnila, šla kolem do kostela; přesto i ona se stala obětí nevybíravého zákroku německých policistů. Po této události Němci požadavku našich občanů ustoupili a do volební komise dodatečně přibrali Josefa Vavrečku jako zástupce českého obyvatelstva. Ten však vůbec neměl přístup k sčítání hlasů, jeho přítomnost byla nežádoucí, zejména při nepochybné svévolné prováděné úpravě volebních výsledků. Nakonec stejně výsledek voleb ve Skřipově nebyl vůbec zveřejněn. Jen z archivních materiálů, nalezených až po osvobození, je zřejmé, že Němci telegraficky hlásili úřadu vládního prezidenta v Opavě tento údajný výsledek: Ve Skřipově bylo celkem zapsáno 386 voličů, zelených hlasovacích lístků bylo odevzdáno pro "Ja" 250, pro "Nein" 34, neplatných bylo 58 lístků, voleb se tedy nezúčastnilo 28 oprávněných voličů. Poměr českých hlasů pro a proti, pokud byly odevzdány, se jeví jako nevěrohodný, a to. lze vysvětlit jediné dodatečnou úpravou volebních výsledků. Avšak i tak byl odpor českých voličů k nacistickým volbám zřejmý.
Občané se i potom utěšovali nadějí, že tzv. 5. pásmo, které zahrnovalo převážně české oblasti a kam náležel i tehdejší okres Bílovec, bude vrácena k Československu. Konec těmto nadějím přinesly události 14. a 15. března 1939, kdy nacistické Německo okupovalo i zbytek českých zemí a vyhlásilo tzv. protektorát Čechy a Morava, zatímco Slovensko se pod patronací Německa prohlásilo za samostatný stát. Československo tak přestalo existovat a bylo vymazáno z mapy Evropy!
Během celého okupačního období byla prováděna na všech úsecích veřejného života tvrdá germanizace. Všechna vedoucí místa byla obsazována Němci, německým občanům byla dávána přednost ve všech záležitostech a Češi byli všestranně ve svých právech omezováni. Úředním jazykem byla prohlášena němčina, vyhlášky a veřejné listiny byly psány výlučné německy. O všech otázkách rozhodovali němečtí úředníci, a to jak v místě, tak i na nadřízených orgánech. Při jednání na těchto institucích Němci trvali na zdravení nacistickým pozdravem "Heil Hitler".
Ve funkcích obecních starostů se ve Skřipově vystřídalo několik Němců; Kurt Janík, Franz Hubal, Josef Hannak, Hugo Kraus a lesní správce
Hugo Schmidt (zvaný fešterek). Posledně jmenovaný se obzvlášť vyznačoval fanatismem a tvrdostí jednání s místními českými občany. Snad jen J. Hannak se od ostatních odlišoval určitou umírněností.
V Hrabství rovněž došlo k nuceným změnám ve vedení obce. Pro politickou nespolehlivost a neznalost německého jazyka byl tehdejší starosta František Bohdálek zproštěn úřadu a do jeho funkce byl německými úřady prozatímně určen Rudolf Spírek, revírník městských lesů. Později, když byl ustanoven starostou ve Slatině Němec Sagitaria, bylo rozhodnuto, že současně bude "amtsleitrem" i pro Hrabství. Vedením obecní agendy byl pověřen Vilém Schmied, dosavadní správce školy. Další změna nastala po 15. červnu 1941, kdy novým "amtsleitrem" ve Slatině se stal Ervin Stalzer ze Staré Vsi, a kdy pro dlouhotrvající nemoc učitele Schmieda bylo nutno určit nového obecního tajemníka. Stal se jim nakonec rodák z Hrabství, učitel Josef Kubánek, který byl do Hrabství přeložen a současně pověřen správou školy. Bylo ohromnou výhodou pro občany, že obecní agendu vedl místní občan, a to česky. Všemocně se snažil zastávat tuto funkci tak, aby co nejvíce vyhověl svým rodákům. Němcům však tento stav nevyhovoval, hledali osobu německé národnosti, která by byla pro ně důvěryhodná a poslušná uskutečňovat jejich záměry. Až koncem r. 1943, kdy německý starosta ve Slatině byl povolán na vojnu, starostenský úřad převzal opět Rudolf Spírek a namísto J. Kubánka byl k vedení obecní agendy určen Vilém Maivald, který se přihlásil k německé národnosti. Toto vedení obce zůstalo nezměněno až do osvobození.
Výraznou represivní funkci plnili zdejší němečtí četníci. Ve Skřipově se vystřídali Kapoun, Uhl, Schmidt, Stiller, Billog, který změnil jméno na Ulmann a Pasker. Nejobávanější z nich byl vrchní strážmistr Josef ,Stiller, který při své dlouholeté činnosti ve Skřipově české občany šikanoval a neustále jim vyhrožoval koncentračními tábory.
Všechny české spolky a organizace byly bez výjimky hned na počátku nacistické okupace rozpuštěny. Trpěna byla jen jinak nezbytná organizace dobrovolných hasičů. Ale i v této organizaci, složené jen z Cechů, muselo být používáno německých povelů, i když většina členů sboru německy nerozuměla. Mladí Češi neměli možnost studovat, česká měšťanská škola na Požaze bylá zrušena, střední a vyšší české školy v okupovaném území nebyly. V r. 1941 byl vydán úplný zákaz studia i na protektorátních školách. S rušením českých živností bylo pro mladé občany omezena možnost vstupovat do učebního poměru. Po r. 1943 nebylo již české mládeži učeni se řemeslu vůbec povolováno. Mladí Češi se tedy.stávali jen nekvalifikovanými dělníky v průmyslu nebo v zemědělství. Rozhodnutím místních německých úřadů a "Arbeitsamtu" byla sotva ze školy vyšlá děvčata posílána na službu do německých rodin, zejména na statky německých sedláků, kteří se do Skřipova přistěhovali na násilné uvolněná hospodářství Cechů. Chlapci, narození do r. 1924 včetně byli nucené posíláni na práce do Německa, především do válečného průmyslu a na odstraňování následků bombardování německých mést.
Nacistická teorie německého selství, podle které se měla všechna zemědělská půda i v naší oblasti dostat do německých rukou, se začala realizovat také ve Skřipově. Zemědělský majetek dosavadních českých majitelů byl bez jakéhokoliv oprávnění a zdůvodnění v březnu 1943 vyvlastňován a na takto uvolněná hospodářství byli dosazeni Němci. Ve Skřipově bylo tak vysídleno 10 rodin.
Takto postižení občané museli své zemědělské usedlosti opustit a odstěhovat se během několika hodin. Vzít si směli jen nejnutnější bytové zařízení, něco šatstva, prádla a potravin. Z vyhnaných rolníků někteří odešli ke svým příbuzným nebo známým v okolních obcích, dva se odstěhovali do tzv. protektorátu. Na vyvlastněná hospodářství se přistěhovali Němci. Byli to jednak imigranti, kteří se vraceli v průběhu války do Německa, byli to ale také Němci z říše i z tzv. Sudet.
Všichni čeští občané v obci si byli dobře vědomi, že podobný nebo ještě horší osud by je potkal, kdyby nacistická okupace trvala a hitlerovské Německo ve válce zvítězilo. Proto naprostá většina Čechů zaujala proti nacismu a okupantům jednoznačně negativní postoj. Třebaže se většinou neodvážili svá stanoviska otevřeně projevit, nebylo o jejich vnitřním smýšlení pochyb. Násilnou germanizaci a represivní akce nacistů se snažili mírnit pasivním odporem, neúčastí nebo alespoň co nejmenším podílem na oficiálních akcích nebo neplněním jiných, především hospodářských úkolů. Dělo se tak přesto, že čeští občané byli na každém kroku sledováni místními celníky, zejména J. Stillerem, a za sebemenší porušení tehdejších předpisů byli trestáni vysokými peněžními pokutami.
Existovaly však mnohem tvrdší formy represe. Vždyť jen za přečiny čistě politického charakteru bylo v průběhu okupace vězněno 31 skřipovškých občanů. Vezmeme-li v úvahu také 10 rodin s mnoha dětmi, které byly násilím vysídleny ze svých domovů a značný počet nucené nasazených na práci v Německu, pak přímá represivní opatření nacistů vážně postihla velký počet občanů Skřipova i Hrabství.
Tak ihned po příchodu nacistických okupantů bylo uvězněno 12 mladých chlapců. Čtyři občané byli zatčeni a krátce vězněni v prosinci 1938 v souvislosti s tzv. volbami. Deset občanů Skřipova bylo potrestáno za poslech zahraničního rozhlasu, a to tresty od 4 do 7 let vězení; dva občané pak nebyli souzeni jen proto, že před soudním jednáním došlo k rozbombardování budovy nacistického soudu v Berlíně a k zničení obžalovacích spisů. Avšak oba i tak neušli dlouhodobému pobytu v koncentračním táboře. Dva skřipovští občané se již z vězení vůbec nevrátili a zřejmě v koncentráku zahynuli, třebaže o jejich smrti příbuzní neobdrželi žádnou zprávu.
Nelze nevzpomenout ještě dalších obětí válečného běsnění, vyvolaného nacistickým Německem, totiž tragické smrti Josefa Šindláře a Josefa Binara, rodáka ze Skřipova, kteří zahynuli při bombardování Ostravy dne 29. srpna 1944.
Nacistické perzekuci pochopitelně nebyli ušetřeni ani občané Hrabství, zatčeno a uvězněno bylo 8 místních občanů. Je důvodné podezření, resp. tvrzení, že na zatčeních má i zde značný podíl tehdejší velitel německé četnické stanice ve Skřipově J. Stiller.
Všechny tyto skutečnosti potvrzuji v jaké životní nejistotě žili naši občané v období nacistické okupace. Avšak za společného nebezpečí perzekuce se čeští lidé sjednocovali a do značné míry tak i překonávali dřívější politické i další rozpory, vnitřně se také sbližovali. Protože nebylo žádných českých politických organizací ani spolků, nekonaly se žádné české kulturní akce, snažili se naši občané dát najevo svou jednotu proti
proti nacistické okupaci při každé vhodné příležitosti. Proto např. i pohřby v té době se konaly vždy za značné účasti spoluobčanů.
Je samozřejmé, že v období nacistického režimu byli také opatrní až bázliví občané, zatímco jiní byli statečnější, třebaže i oni nemohli otevřeně projevit své nepřátelství k okupantům, nemohli ukázat své skutečné přesvědčení. Ačkoliv nebylo v obci prokázáno žádné zjevné zrádcovství, nepodařilo se ani po osvobození objasnit, na základě kterých informací docházelo k zatýkání tak značného počtu českých občanů. Příliš horlivou činností německých četníků, především J. Stillera, aby nemuseli také oni rukovat na frontu, sotva lze plně opodstatnit všechna zatčení. Ovšem ani tento fakt nemění nic na skutečnosti, že čeští občané obou částí naší obce představovali ve své drtivé většině proti nacistickým okupantům skutečnou jednotu.