Hasičské sbory

Návrh stanov dobrovolného hasičského sboru ve Skřipové byl podle pamětní knihy sboru sepsán 26. března 1885. Jsou na něm podepsáni: Antonín Dluhoš, starosta, Jan Binar a Karel Scholz, obecní radní a dále Josef Uvíra a Felix Orlík za obecní výbor. Zemská vláda slezská tyto stanovy schválila 22. května 1885 a tím právně potvrdila vznik hasičského sboru.

K vlastnímu počátku činnosti hasičského sboru zřejmě došlo až 20. dubna 1888, kdy 13 členů obecního výboru spolu se starostou Janem Binarem z č. 5, projednávalo otázky spojené se zahájením působení sboru. Obecni výbor zvolil členy komise, která měla připravit vše potřebné k "zařízení spolku". Členy této komise byli: Jan Binar, starosta, Josef Uvíra, c.k. poštmistr, Karl Böhm, nadlesní, Emanuel Scholaster, radní, Jan Lindovský, radní, Arnošt Hrbáč, nadučitel, Jan Orlík, majitel usedlosti č. 10, Eduard Kohn, hostinský a Ferdinand Balhar, zahradník.

Na schůzi, konané 29. dubna 1888 v domě č. 80, byli za přítomnosti 27 členů zvoleni Karl Bóhm, předsedou a nadučitel Arnošt Hrbáč jednatelem komise. Rovněž tam byly "stanovy v obou recích přečteny a vysvětlovány".

V neděli 6. května 1888 se konala volba velitele a ostatních funkcionářů sboru. Všemi hlasy byl velitelem zvolen Karl Bóhm, jeho zástupcem Jan Orlík z č. 10, zbrojmistrem Eduard Kohn, hostinský, pokladníkem Jan Melecký z č. 23 a jednatelem Arnošt Hrbáč, řídící učitel. Současně bylo dojednáno organizační členění sboru na oddíl "lezců" a oddíl "stříkačníků".

První čtyřkolovou stříkačku zakoupila obec pro hasičský sbor od firmy R. A. Smejkal, a to 29. dubna 1889 za tehdejších 760 zlatých. Je vhodné ještě poznamenat, že od r. 1894 "vedta se správa sboru českou řečí". Bylo prý to zásluhou především místních studentů (Binarové, Orlík a další). Jakmile byla tato zásada prosazena, vzdali se svých funkcí Karl Bóhm a Arnošt Hrbáč. Prvním českým velitelem byl potom zvolen Josef Tesař z č. 21.

 

V Hrabství byl jedním z podnětů k založení místního sboru dobrovolných hasičů, jak uvádí v kronice sboru Josef Vlček, požár způsobený bleskem, který zachvátil "v sobotu svatodušní r. 1892 obydlí Františka Murcka č. 23". Hlavními iniciátory vytvoření tohoto sboru byli Teofil Maivald, fojt a starosta obce, a Josef Vlček, řídící učitel. Zemská vláda slezská zaslané stanovy schválila výnosem č. 14.460 z 16. října 1892.

Na valné hromadě, konané 11. prosince 1892, se přihlásilo za "činné členy sboru dobrovolných hasičů" 46 občanů. Na této schůzi bylo zvoleno i vedení sboru: starostou Vincenc Kubánek č. 25, náčelníkem Teofil Maivald č. 18 a jednatelem Josef Vlček. Zvoleni byli rovněž velitelé a jejich zástupci "lezců" a "stříkačníků". Současně bylo rozhodnuto, že velení a jednání ve sboru bude české!

Novou, jednoproudní, čtyřkolovou stříkačku zakoupil sbor už 2. března 1893 od firmy R. A. Smekal za 700 zl. Toutéž firmou byla v dubnu 1893 dodána výzbroj pro 40 činných členů, a to za 315 zl. V červnu 1893 získal sbor od obecního úřadu 336 zl 72 kr na odkoupení části zahrady Eduarda Jedličky č. 12 a na tomto místě bylo pak v krátké době vystavěno "hasičské skladiště", přičemž náklady na jeho vybudování byly hrazeny dobrovolnými příspěvky občanů.

Kronikář dobrovolného sboru hasičů zaznamenal také jeden z prvních úspěšných zásahů sboru - když 24. června 1893 vypukl v Těškovicích rozsáhlý požár, kterému padlo za oběť 31 obytných a 16 dalších budov.

Dne 30. července-1893 se v Hrabství konalo slavnostní svěcení stříkačky a skladiště sboru. Kmotrou byla baronka Markéta Sedlnitzká a svěcení vykonal P. Florián Hluštík ze Skřipova.

Třebaže uvádíme jen kusé záznamy z činnosti hasičského sboru v Hrabstvi, nelze neuvést alespoň stručnou zmínku o jednom ze zakládajících členů tohoto sboru - o Teofilu Maivaldovi. Jako velitel sboru působil v letech 1892-1928, tedy celkem 36 let, kdy se pro vysoký věk vzdalfunkce. V průběhu aktivní práce ve sboru byl mnohokrát vyznamenán a jeho činnost vysoce oceňována. Byl mu např. rozhodnutím císaře Fratiška Josefa l. ze dne 30. listopadu 1898 propůjčen "Stříbrný záslužný kříž s korunou". Jeho práce byla oceněna také v září 1928, tedy ke konci jeho činnosti ve sboru, kdy mu byla předána "zlatá medaile za zásluhy". Je však třeba dodat, že i dalším funkcionářům sboru se v tě době, ale i později, dostalo vysokých oborových vyznamenání a ocenění jejich záslužné práce.

 

V pamětní knize hasičského sboru ve Skřipově jsou také záznamy o některých velkých požárech v obci.

V říjnu 1885 vznikl na "císařský krmáš" okolo půlnoci u p. Balnara velký požár, založený "jistým Jahodou". Ohni tehdy padlo za oběť skoro půl vesnice. Shořely vesměs dřevěné budovy v blízkosti obydlí p. Balnara a Jana Binara č. 5, ale také domky a stodoly v dosti velké vzdálenosti. Původcem tohoto požáru byl Antonín Jahoda z Bohučovic, který se k tomu činu také sám přiznal. Byl odsouzen na 20 let žaláře; ve vězení také zemřel.

Značný rozruch v obci způsobil požár v domě Josefa Meleckého č. 37 (později Jan Jaroš), a to proto, že při něm "padlv oběť lidský život". Uhořel totiž chlapec, syn Teofila Tesaře. Hoch byl u Meleckých pasákem a spával na půdě v seně. Tamtéž spávala i jakási žena, snad služka, která si svítila svítilnou, tu převrhla a svou neopatrností "zapálila". Sama od ohně včas utekla, ale o spícího chlapce se nepostarala.

Obzvlášť rozsáhlý požár vznikl ve Skřipově 21. září 1908. Nejdřive začalo hořet ve stodole rolníka Jana Lindovského č. 13. Protože byl dosti silný vítr, vanul od ' Hrabství do středu obce a podzim byl toho roku velmi suchý, oheň se rychle šířil. Z budov J. Lindovského zůstaly jen holé zdi. Odtud se oheň rozšířil na budovu a stodolu Eduarda Orlíka č. 14 a potom i na výměnek, v němž byl ubytován Jan Cihlář. Vyhořel i výměnek Františka Binara č. 15, v němž obýval Jan Kolovrat. Dravý živel zničil potom stavení Františka Kolovrata č. 12, Františka Mazura i cestáře Josefa Orlíka. Pak oheň "přeskočil" na budovy Felixe Lindovského a Terezie Křížové, odtud i na stavení Isidora Orlíka a Josefa Kyjovského, "vynechal" jen obydlí Vincence Kubánka.

Ohněm způsobená škoda byla značná, protože stodoly a půdy byly plné obilí a sena. Také k hašení došla pomoc opožděně, protože občané byli na poli kopat brambory. O to pak více úsilí vynakládali, aby požár co nejdříve uhasili. První u ohně byli místní hasiči se stříkačkou, ale záchranných prací se s úspěchem účastnily i hasičské sbory z Hrabství, Jakubčovic, Březové a také německý hasičský sbor z Leskovce.

O příčině požáru se hodně mluvilo, údajně oheň vznikl neopatrností "jistého občana, který prý šel s dýmkou do stodoly". Dlouho se také povídalo mezi lidmi, jak nespravedlivě byly poškozeným rozdělovány podpory od obce, od Zemského výboru slezského a od dalších, kteří přispěli vyhořelým. Ti si pak postavili časem nová obydlí i hospodářské prostory, budova "pohrabáče" Josefa Orlíka však už obnovena nebyla.